Frank Bungarten holds a special position amongst concert guitarists of today. On the one hand, through his artistic stance, he belongs to the ‘Old School’, loyal to original works and uncompromising in his search for truth in music. On the other hand, wide and sustained success has brought him recognition far beyond the confines of the ‘guitar world’.

Born in 1958, he decided to take up the guitar in the 1960s, influenced by the rock music of the time. Some of his first teachers, among them the Paraguayan virtuoso Carlos Baez, encouraged him at the age of seventeen, before he had finished high school, to enrol in a course of concert class studies at the Academy of Music in Cologne.

After several years of study under Prof. Karl Heinz-Böttner and Hubert Käppel and a master course in Italy with Oscar Ghiglia, he withdrew to mold the fundamentals of his current style - in his own way.

During the 1970s, he taught himself to play saxophone and founded the ‘free improvisation’ band “Extempore”. The group caused quite a stir with numerous festival performances, radio productions and with their first LP recorded on the influential avant-garde JazzHausMusik label.

Following a second place in the Bundeshochschulwettbewerb (Federal University Competition) in 1981, he entered the international scene with a bang in the same year: doyen Andrés Segovia honoured him with the first prize at the Guitar Competition of Granada, combined with an extensive concert tour of Spain.

Immediately following his studies (graduating with distinction), he commenced his career as a University lecturer and has been performing as a soloist in almost all countries throughout Europe and the Americas.

He has played on the most important stages in the German-speaking world, such as the Berlin Philhamonic, the Kunst and Kongresshaus Lucerne, the Gasteig Munich, the Salzburger Festival, the Schwetzinger Musikfestspiele, the Schleswig Holstein Festival, MDR Musiksommer, the Niedersächsische Musiktage and numerous guitar festivals from the Mediterranean to Scandinavia and from Dublin to Havana.

His ever changing concert programmes are documented by continuous radio productions and live recordings. He has performed chamber music with a wide range of partners from the “ensemble modern” to specialists of ‘old music’ such as lute player Stephen Stubbs. Additionally, he regularly plays all major concertos for guitar and orchestra as a soloist.

For almost two decades, he has made reference recordings with weighty concept repertoirs on the adiophile label Musikproduktion Dabringhaus & Grimm, including a comprehensive interpretation of Bach’s solo violin works - using his own transcriptions. The French audio magazine Diapason simply wrote, “What we hear is not guitar, not Bungarten it is Bach”.

In addition to steady recognition by the music press, his CDs were awarded the “Preis der Deutschen Schallplattenkritik” (German music critics award) and the “Audio Reference” (Audio Reference Prize).

2005 Frank Bungarten was honoured with the “Echo Klassik” as “Instrumentalist of the Year” for his CD “Cancion y Danza”.

At present he holds chair at the renowned University of Music, Drama and Media in Hanover. He resigned his second professorship at Lucerne Academy of Music (Switzerland) in 2010 in favour of his artistic activities. Frank Bungarten conducts regular masterclasses and seminars for an ever increasing number of students from all over the world.

Je absolventem Konzervatoře v Pardubicích v oboru klasická kytara ve třídě Stanislava Juřici a Františka Zimy. V současné době vyučuje hru na kytaru na Základní umělecké škole Na Střezině v Hradci Králové. Od roku 1997 pracuje s kytarovými orchestry, je zakladatelem, šéfdirigentem a uměleckým vedoucím souboru Bohemian Guitar Orchestra, s nímž absolvoval řadu koncertních a soutěžních vystoupení po celé České republice. Kromě oblasti vážné hudby se věnuje i jiným hudebním žánrům (folk, rock, grunge, country, jižanský rock).

Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako "tour de force", protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály provedené na pěti kontinentech přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villu-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria “Trio de Cologne”. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Daniel Migdal - housle
Jacob Kellermann - kytara

Duo KeMi patří mezi nejvyhledávanější švédská komorní seskupení. Pozitivní ohlasy kritiků i veřejnosti duo získává již více než 6 let a to zejména díky svému virtuóznímu projevu a pestrému repertoáru.

Oba talentovaní mladí hudebníci sídlí ve Stockholmu. V roce 2009 vystoupili na prestižním zahajovacím foru “Young and Promising” (“Mladí a talentovaní”), což jim otevřelo cestu ke spolupráci s nejvlivnějšími švédskými koncertními promotéry. Provedli tak více než 50 recitálů po celém Švédsku. Jejich koncerty byly nahrávány Švédským národním rozhlasem. V roce 2011 vystoupili na závěrečném koncertě při příležitosti konání roční evropské konference “ESTA“ ve Švédsku.

V roce 2010 získalo duo 1. ocenění na Mezinárodní soutěži komorní hudby s kytarou v německém Aschaffenburgu. Soutěže se zúčastnilo 20 komorních ansámblů ze 17 zemí. Vítězství jim zajistilo koncerty na mnoha festivalech v Německu, Holandsku a v České republice.

Duo KeMi stále hledá nový repertoár pro svou kombinaci nástrojů. Díky tomu provádí mnoho originálních transkripcí. Několik významných švédských skladatelů duu věnovalo své skladby.

Kombinace kytary a houslí patří mezi univerzální spojení a umožňuje tak interpretům provádět jak tradiční program s hudbou Bacha, Schuberta a Paganiniho, tak nekonvenční programy inspirované folklórem, sestavené z děl skladatelů jako byli Astor Piazzolla, Béla Bartók nebo hráče na sitár Raviho Shankara.

David Dyakov se narodil 18. února 1994 v belgickém Braine-le-Comte v rodině inženýrů. Na kytaru začal hrát ve věku 8 let. Ve věku 10 let vystoupil poprvé jako sólista s orchestrem při provedení Koncertu A dur Maura Giulianiho. Od té doby provedl již více než 130 sólových vystoupení a 30 vystoupení s orchestrem. David stále obměňuje svůj repertoár, který v současnosti zahrnuje skladby J. K. Mertze, J. Rodriga, J. S. Bacha, F. Morena-Torroby, D. Aguada, M. Castelnuova-Tedesca, M. Giulianiho a dalších. Z koncertů uvádí již zmíněný koncert A dur Maura Giulianiho, dále Koncert e moll Ferdinanda Carulliho, Concierto de Aranjuez Joaquína Rodriga a další. Vystupoval se symfonickými orchestry Bourgas, Sliven, Stara Zagora, s komorními orchestry Dobrich, Orpheus Orchestra, Bulgarian Festival Orchestra, Athens Symphony Orchestra, Orchestra of Classic FM a dalšími.

Účastnil se mistrovských tříd Aniella Desideria, Konrada Ragossniga, Georga Vassileva, Davida Russella, Ricarda Iznaoly (během hudebního festivalu v Brunswicku, USA 2009), Carla Marchioneho.

V současné době studuje na Mezinárodní kytarové akademii v Koblenzi ve třídě Huberta Käppela. Svá studia uskutečňuje pod záštitou ministerstva kultury v rámci získaného stipendia Young Virtuoso Student.

Ocenění:

2003 – 1. cena, 7. Mezinárodní festival klasické kytary Marin Goleminov, Kiustendil
2004 – 1. cena, 3. Balkánský festival a soutěž klasické kytary, Velingrad
2004 – ocenění za nejlepší interpretaci hudby Dimitrise Fampase
2004 – zvláštní cena poroty, Národní soutěž With the Wings (3. ročník)
2005 – zvláštní ocenění, 4. Balkánský festival a soutěž klasické kytary, Velingrad
2006 – 1. cena, Mezinárodní soutěž Eduarda Pamfila, Bukurešť
2007 – Grand Prix, 6. Balkánský festival a soutěž klasické kytary, Velingrad
2007 – 1. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Sinaya Guitar Competition, Rumunsko
2009 – 1. cena, Soutěž mladých virtuosů, Sofia
2009 – Grand Prix, 13. Mezinárodní festival klasické kytary Marin Goleminov, Kiustendil
2009 – 1. cena, Kytarová soutěž Zwolle, Holandsko
2010 – 1. cena, Kytarová soutěž Gevelsberg, Německo
2010 – 2. cena, 6. Mezinárodní kytarová soutěž Enrico Mercatali, Itálie
2010 – 2. cena, Kytarová soutěž Petrer, Španělsko
2010 – 3. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Iserlohn, Německo
2010 – 2. cena, Forum Gitarre Wien, Rakousko
2010 – ocenění Mladý hudebník roku 2010, Sofia
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Rago, Stuttgart
2011 – 1. cena, Kytarová soutěž Veria, Řecko
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Enrico Mercatali, Itálie
2011 – 1. cena. Mezinárodní kytarová soutěž Huberta Käppela, Koblenz
2011 – 1. cena, Forum Gitarre Wien, Rakousko

At 24, Mak GRGIĆ has been invited to a multitude of music venues world-wide. These include Sandpoint Festival with the Spokane Symphony, The Allegro Guitar Series in Texas, The National Gallery of Art in Washington D.C., Pepperdine University as a guest of Christopher Parkening, the Minnesota Guitar Society, Portland Classical Guitar, Strathmore Hall, Guitar Festival Mikulov, Piran Music Nights and The Sounds of Six Strings, Cankarjev Dom, Slovenia. He has also been invited to perform at the Grande Auditorium di Espinho, Espinho and Teatro di Fafe, Fafe Municipality in Portugal, Teatro Cervantes de Bejar, Salamanca, Castile-Leon in Spain, The Dallas Opera with Chamber Orchestra in performances of Peter Maxwell Davies' The Lighthouse, the Lancaster Festival in Ohio, where he performed Rodrigo's Fantasia para un Gentilhombre, conducted by Gary Sheldon, newly appointed conductor of the Miami City Ballet. Other dates include performances with the renowned JACK Quartet where they premiered a new guitar quintet by the most distinguished of young Slovenian composers, Nina Senk, as well as the Croatian Chamber Philharmonic in Europe and at the "Musica a 4 Stelle" summer festival in Grado, Italy, the Guitar Festival at William Patterson University in New Jersey, St. Donat's Church in Zadar, Croatia, and the Atrium of the City Museum of Ljubljana, Slovenia. He has been reviewed and interviewed around the world by magazines, newspapers and radio stations such as KPBX in Spokane, Washington, UNIVOX and National Radio in Slovenia, National TV and Radio in Croatia, Thüringische Landeszeitung in Germany, Jutarnji List in Croatia, the popular family magazine Jana in Slovenia, Columbus Dispatch in Ohio, Classical Guitar Magazine in the UK and Il Messaggero and Chitarra Classica in Italy.

He recently recorded music for the film Regrets of White Camellias staring Cybill Shepherd to be released in 2012.

Mak recently took first prize at the Guitar Competition “Luigi Mozzani” in Italy and the Pacific Guitar Festival and Competition 2011, and has been honored with highest prizes at: the First Andres Segovia International Competition for young guitarists in Velbert, Germany, the Forum Gitarre Wien International Competition, the International guitar competition in Arrenzano, Italy, the Fifth Anna Amalia Competition for young guitarists in Weimar, Germany, the International Guitar Art Festival and Competition in Belgrade, Serbia.

Born in 1987 in Ljubljana, Slovenia, Mak follows in a distinguished line of some of today’s finest young guitarists emerging from the Croatian school of guitar. In Zagreb he studied with the revered Ante Cagalj at the Elly Basic Conservatory of Music and obtained his Bachelor's Degree with Alvaro Pierri at the Universität für Musik und darstellende Kunst in Vienna, Austria. At the moment he is pursuing a Master's Degree at the USC Thornton School of Music as a student of William Kanengiser of the Los Angeles Guitar Quartet.

(Foto: Marko Ocepek)

Jacob Kellerman se narodil roku 1984. Patří mezi nejaktivnější švédské kytaristy své generace. Narodil se ve Stockholmu, kde začal ve věku osmi let studovat hru na kytaru.

Jacob je zaníceným komorním hráčem, pravidelně koncertuje s houslisty a zpěváky ve Švédsku, Německu a Holandsku. Jeho programy často zahrnují vlastní transkripce.

Jacob je spoluzakladatelem “New European Ensemble”, mezinárodního komorního seskupení mladých hudebníků orientovaného na současnou hudbu. Zde spolupracuje s hráči z Philharmonia Orchestra, London Symphony, Concertgebouw, Valencia Opera a the Hague Philharmonic. Seskupení provedlo koncerty v Británii, Švédsku a v Holandsku.

Jako sólista spolupracoval s Gotland Sinfoniettou a s Hochschulsymphonieorchester München, provedl recitály na několika zahraničních a dvou nejvýznamnějších švédských kytarových festivalech (Arvika, Uppsala).

V roce 2006 získal 1. ocenění na národní kytarové soutěži "Stora Jörgen Rörby stipendiet". Získal také mnoho stipendií, mimo jiné stipendium Královské švédské hudební akademie pro mladé vynikající umělce.

Jacob Kellerman studoval ve Švédsku, Španělsku, Holandsku a Německu. Jeho učiteli byli Franz Halasz, Zoran Dukič a další.

Eduard Leata se narodil v roce 1991. Na kytaru začal hrát v hudební škole u Marie Badey. Od pátého ročníku je studentem střední umělecké školy “Dinnu Lipatti“ v Pitešti.

Získal přes 100 ocenění, z toho více než 50 prvních cen. Ty pocházejí z “Národní hudební olympiády“ organizované v Krajově, Targu Jiu, Suceavě, Cluj-Napoce, Bacau, Bistrici, Bukurešti a z dalších národních a mezinárodních hudebních festivalů a soutěží klasické kytary.

Eduard vystupoval v Německu, Srbsku, Polsku, Slovensku, České republice, Bosně a Hercegovině a Rumunsku. Zúčastnil se mistrovských kurzů u Alvara Pierriho, Carla Marchioneho, Sergia Assada, Gabriela Bianca, Judicaela Perroye, Oscara Ghiglii, Costase Cotsiolise, Srdana Tosice, Huberta Käppela, Mihai Cojocaru, Livie Georgescu.

Ocenění:
2008 – 1. cena, Mezinárodní kytarový festival Sinaia (Rumunsko)
2009 – 1. cena, “Guitar Art Festival“ Bělehrad (Srbsko)
2009 – 1. cena, Mezinárodní bienále interpretační kytarové soutěže Kutná Hora (Česká republika)
2009 – 2. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Split (Chorvatsko)
2009 – zvláštní ocenění, Mezinárodní kytarová soutěž “Forum Gitarre” ve Vídni (Rakousko)
2010 – 1. cena, Mezinárodní kytarový festival “Terra Siculorum” (Rumunsko)
2010 – 1. cena, “Guitar Art Festival” Bělehrad (Srbsko)
2010 – 1. cena, Mezinárodní kytarový festival Transilvania (Rumunsko)
2010 – zvláštní ocenění, Mezinárodní kytarová soutěž “Forum Gitarre” ve Vídni (Rakousko)
2011 – 2. cena, Mezinárodní kytarová soutěž „Stefano Strata” (Itálie)
2011 – 2. cena, Mezinárodní kytarová soutěž “Forum Gitarre” ve Vídni (Rakousko)
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarový festival Transilvania (Rumunsko)
2011 – 1. cena, Mezinárodní bienále interpretační kytarové soutěže Kutná Hora (Česká republika)
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Novi Sad (Srbsko)
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Rust (Rakousko)
2011 – 1. cena, Mezinárodní kytarový festival Sarajevo (Bosna a Hercegovina)
2011 – 2. cena, Mezinárodní kytarová soutěž Veria (Řecko)

Monika Štreitová - příčná flétna
Pedro Rodrigues - kytara

Monika Štreitová, česká flétnistka žijící v Portugalsku, (a dcera jednoho z našich předních fotografů Jindřicha Štreita), vystoupí v duu společně s vynikajícím portugalským kytaristou Pedrem Rodriguesem pod názvem "Machina Lirica Duo". Za dobu svého působení tito umělci uvedli více než 170 skladeb v duu či jako sólisté v hudebních sálech tak zvučných jmen, jakými jsou newyorská Carnegie Hall, Salle Cortor v Paříži či National Concert Hall v Taipei, Centro Cultural de Belém, Gulbenkian Foundation (Lisabon), Casa da Música (Porto) a představili se na prestižních festivalech současné hudby, jako je Varšavský podzim, Electronische Frühling (Vídeň), Festival MÚSICA VIVA v Lisabonu a Porto, Melos-Étos (Bratislava), Bratislavské hudobné slávnosti, Forfest v Kroměříži, Ostravské dny nové hudby, Večery nové hudby Bratislava, Musica Iudaica Praha, Marathon, Mezinárodní festival soudobé hudby v Krakově, Slezský festival komorní hudby v Katowicích, Festival do século XX e XXI (Bilbao, Guggenheimovo muzeum), City of London Festival, Colores Flamencos Olomouc 2011, Festivais de Outono - Aveiro, Festival Internacional de Música de Contemporanea Salvador (Brazílie). Duo také pravidelně spolupracuje s rádiem a televizí.

Jejich vystoupení na mezinárodním festivalu Musica Viva v Lisabonu bylo odbornou kritikou považováno za jeden z vrcholů festivalu. Deník "Público" o nich napsal: "Vynikající sólisté Monika Štreitová a Pedro Rodrigues dokázali, že dnešní portugalská hudební scéna má úžasné interprety."

Miguel Azguime, skladatel: "Machina Lirica Duo, složené z výjimečných sólistů, je jedinečným představitelem mladé generace hudebníků disponující překvapivou technickou kapacitou. Tyto kvality jsou potvrzené velkým zájmem skladatelů, kteří komponují přímo pro toto seskupení a množstvím premiér, které oba umělci již uvedli."

João Pedro Oliveira, skladatel: "Jméno "Machina Lirica" definuje charakter tohoto souboru: důkladnost a citlivost. Je radost poslouchat tyto dva hudebníky, kteří se vyznačují vysokou profesionalitou a pečlivostí v hudební interpretaci."

Josef Mlejnek, teoretik umění: "...už dlouho jsem neměl ze společné řeči dvou hudebních nástrojů tak silný symfonický dojem."

Viktor Šebesta, ředitel festival Colores Flamencos Olomouc: "Večer se festival přesunul do kouzelného prostoru Slavnostního sálu Klášterního Hradiska, kde proběhl velmi komorní koncert uskupení Machina Lirica Duo s programem Iberia. Zde se rozezněly tóny příčné flétny v podání Moniky Štreitové a kytary Pedra Rodriguese. Pro všechny, kteří tento poklidný koncert v zajímavém prostředí navštívili, to byl jistě jedinečný zážitek. Koncert Machina Lirica Duo v Klášterním Hradisku byl beznadějně vyprodaný a navštívilo jej celkem 280 diváků."

Daniel Migdal, narozený ve Stockholmu roku 1986, patří mezi nejzajímavější a nejtalentovanější mladé švédské houslisty.

Vystupoval sólově s Gävle Symphony Orchestra, Västerås Sinfonietta a s Aurora Symphony Orchestra. V blízké budoucnosti (2012, 2013) bude debutovat s Královskou filharmonií ve Stockholmu, Orchestrem švédského rozhlasu a se Švédským komorním orchestrem.

Daniel je aktivním komorním hráčem. Spolupracuje například s Trulsem Morkem, Ulfem Wallin, Bengtem Forsbergem, Jakobem Koranyim a s kvartetem the Quiroga Quartet. Vystoupil na hudebním festivalu Hardanger (Norsko), v Aspektu (Salzburg) a na švédských festivalech Aurora Chamber Music Festival a Musik vid Siljan.

Daniel hraje na nástroj z dílny Januaria Gagliana laskavě zapůjčený firmou Handelsbank.

Daniel studoval na Královské Univerzitě ve Stockhomu u prof. Henryka Kowalského a na Univerzitě Mozarteum v Salzburgu u prof. Igora Ozima a prof. Rainera Schmidta. Zúčastnil se mistrovských tříd u Ivry Gitlis, Rainharda Goebela, Shmuela Ashkenasiho a Sylvie Rosenberg.

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro “tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. V současné době se plně věnuje své publikaci Integrative Guitar Technique, která již byla prezentována na významných mezinárodních institucích, festivalech a univerzitách a přijata s nadšením účastníků i ostatních pedagogů.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi a Benjamin Verdery mu věnovali své skladby.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem evropské klasické kytary firmy D’Addario.

Michael Parkinson se narodil v Yorkshire, Anglii v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991 – 1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil "The Alexander Technique Teacher Training Centre" ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. AT poprvé vyučoval na kytarovém festivalu v Mikulově v roce 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

Alexandrova technika

“Když umožníte tělu zbavit se chybných návyků, najde si správnou pozici samo.”

Frederick Mathias Alexander (1869-1955) se narodil v Tasmánii. Profesí herec a recitátor Shakespearovy poesie byl však postižen chronickým zánětem hlasivek a hrtanu a to tak, že byl nucen kariéru přerušit. Protože lékařská pomoc nebyla účinná, snažil se nalézt řešení pozorováním sebe sama při slovním projevu v zrcadle. Na vědeckých základech vytvořil během let metodu, která je dnes ve světe rozšířená a užívaná pod pojmem Alexandrova technika. Ve Velké Británii a v řadě dalších západoevropských zemích je dokonce povinnou součástí výuky herců a hudebníků, s úspěchem ji využívá také řada sportovců.
Základním způsobem práce v této metodě jsou individuální lekce. Učitel pomocí doteků rukou, vysvětlování a instrukcí napomáhá vnímat co děláme a pomocí myšlení a představ „nastartovat“ proces pozvolných změn. Jde zde tedy o proces uvědomování, nepoužívají se masáže či manipulace. Zpočátku se pracuje zejména s nejzákladnějšími a nejčastějšími pohyby a postoji – chůzí, vstáváním ze židle a sedáním, ležením, stáním a sezením a dále se pokračuje podle specifických potřeb klienta. Každý učitel si také v rámci „techniky“ vytváří vlastní styl práce a komunikace s klientem. Vzhledem k tomu, že psychický stav člověka do jisté míry ovlivňuje jeho tělesný výraz či držení těla, může mít Alexandrova technika blahodárný vliv i na psychiku.

Paolo Pegoraro se narodil v roce 1968 v italském Bassano del Grappa. Hudbu začal studovat v útlém věku a od počátku projevoval velký talent, který byl významně podporován jeho rodinou s hudebními kořeny. Absolvoval s výbornými výsledky na benátské konzervatoři "Benedetto Marcello" ve třídě Tommasa de Nardiho. Dále se účastnil mistrovských kurzů Manuela Barrueca a Davida Russella. Ve třídě Oscara Ghiglii na Akademii Chigiana v Sieně získal zvláštní uznání "Merit Diploma".

V roce 2010 se stal členem "D´Addario family".

V roce 2003 byl v anketě, pořádané časopisem Guitart, zvolen italským kytaristou roku. Kritiky i významnými osobnostmi hudebního světa je vyzdvihována především hloubka a citlivost jeho uměleckého projevu. Paolo vyhrál mnoho prestižních soutěží a je zván na významné festivaly v Evropě, USA, Jižní Americe, Africe a v Asii. David Russell jej v roce 2001 ve svém rozhovoru pro odborný hudební časopis označil jako jednoho z nejlepších mladých kytaristů. Paolo je také často zván do porot hudebních a kytarových soutěží v Itálii a v zahraničí.

Dále je zakladatelem a již 16 let uměleckým ředitelem mezinárodního kytarového festivalu "Friuli Venezia Giulia" v Pordenone. Je také nadšeným pedagogem, založil mezinárodně uznávané kytarové centrum "Tárrega", kde studují kytaristé z celého světa. Paolovi studenti pravidelně koncertují a celkem získali již více než 80 ocenění na kytarových národních a mezinárodních soutěžích. Od roku 2010 vyučuje na “Universität für Musik und darstellende Kunst” v Grazu (Rakousko). Pravidelně vede mistrovské třídy po celém světě.

Paolo nahrál několik CD, z nichž zejména album s názvem "Solo" bylo nadšeně přijato kritikou. Německý kytarový časopis Gitarre & Laute je označil za objev roku.

Winner of Artist's International Auditions (New York), Sor Competition (Rome), Young Musicians Award (Lisbon) and prizewinner at Paris, Verona, Valencia, Montelimar, Sernancelhe among other competitions, Pedro Rodrigues started his musical studies at the age of 5 and the study of classical guitar at 9 with José Mesquita Lopes with whom he completed his course of study with highest honors and as recipient of the Gulbenkian Scholarship.
Later, he continued his studies with Alberto Ponce at the École Normale de Musique de Paris, receiving the Diplome Supérieur de Concertiste de Musique de Chambre and also the Diplome Supérieur de Concertiste de Guitare with top honors: "à l'unanimité avec felicitations du jury" and he has also taken masterclasses with Leo Brouwer, David Russell, Joaquin Clerch and Darko Petrinjiak.

He received his Ph.D. from Aveiro University in 2011, under the guidance of Paulo Vaz de Carvalho and Alberto Ponce as recipient of the Fundação para a Ciência e Tecnologia Scholarship.

Pedro Rodrigues performed either as soloist, chamber music ensembles or orchestras in Europe, North and South America, Asia and Africa in prestigious halls like Carnegie's Weill Hall - New York, Salle Cortot - Paris, Ateneo - Madrid, National Concert Hall - Taipei, Sala Raúl Juliá-San Juan, Endler Hall - Cape Town, Centro Cultural de Belém - Lisbon, Gulbenkian Foundation - Lisbon, Casa da Música - Oporto and made recordings for RTP, RDP, RTM, SABC, WIPR, Cesky Rozhlas Broadcasting Companies and for NUMÉRICA, JNS Music, Portugaler and Nuova Venezia recording labels. He was a soloist with Gulbenkian Orchestra, Beiras Philharmonic, Algarve Orchestra among others and collaborated with Orchestrutópica, Grupo de Música Contemporânea de Lisboa, Grupo Música Nova and Miso Music Portugal.

He is frequently invited to teach master classes in Universities in Europe, North and South America, Africa and Asia.

His transcriptions are published under Mel Bay Publications and Notação XXI.

Pedro Rodrigues premiered works (solo, chamber and concerts for guitar and orchestra) from composers such as Alberto Rodriguez-Ortiz, André Bartetzki, António Sousa Dias, Daniel Mendes, Evgueni Zoudilkine, Guilherme Bertissolo, Isabel Soveral, Jaime Reis, Joaquim Pavão, José Luís Ferreira, José Mesquita Lopes, Massimo Davi, Michal Rataj, Milos Stedron, Nuno Guedes de Campos, Sara Carvalho, Scott Wollschleger and Takeiuki Rai among others.
He taught at the National Conservatory in Lisbon, Oporto Music School and currently he teaches at Aveiro University.

“A rising star of the classical guitar.” (20th Century Guitar Magazine, USA)

“Rodrigues' transcription manages to retain the heroicism and ceremony this music radiates. From the superb French-style Ouverture (in which Pedro Rodrigues shows his remarkable dexterity in the Grave and adroit use of staccato to bring out the "voices" in the three-part fugue which follows) through to the final movement, the Gigue which provide a wonderfully exciting climax, the player retains the sense of majesty this work requires.” (Classical Guitar Magazine, UK)

“One should highlight the spectacular musicians Monika Streitová (flute) and Pedro Rodrigues (guitar) that showed how the contemporary music scene has superb musicians in Portugal.” (Jornal Público, Portugal)

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (G. Crosskey, J. W. Duarte, H. Käppel, C. Cotsiolis, W. Lendle).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svoji pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími, je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly a semináře. V roce 2010 se stal členem „D´Addario family".

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem, a také jako člen kytarového kvarteta "Guitar4mation", koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada snímků vznikla ve spolupráci s Českým rozhlasem, rozhlasovou a televizní stanicí ORF. Natočil dvě sólová CD, další CD s violistou M. Řehákem a dvě CD s kytarovým kvartetem „Guitar4mation".

Je ředitelem projektu „Kytara Kutná Hora“, který mimo jiné zahrnuje festivaly „Kytarová noc“ a „Mezinárodní kytarové bienále  Kutná Hora“ nebo udělování ceny „Mladý kytarista roku“.

Dcera dokumentárního fotografa Jindřicha Štreita a Agnes Štreitové, která ji od čtyř let učila hře na housle a zobcovou flétnu. Příčnou flétnu studovala u Lubomíra Kantora (1982-85), pokračovala u Jiřího Bystroně na Janáčkově konzervatoři v Ostravě (1985-91). Na Mezinárodních interpretačních kurzech v Piešťanech (účast v ročnících 1990 a 1992) poznala Miloše Jurkoviče a rozhodla se dále studovat u něj na VŠMU (magisterské studium 1991-96, doktorandské studium 1996-2005). Absolvovala též kurzy u Istvána Matuze (Debrecen 1994) a Carin Levine (Darmstadt 2000) a další studijní pobyty. Již od počátku svého studia spolupracovala s různými jazzovými hudebníky a interprety klasické hudby na multimediálních projektech. Kromě interpretace barokní a klasické hudby rozvíjela svůj silný vztah k současné vážné hudbě a stala se její oddanou interpretkou. Spolupracovala se svými kolegy - skladateli, jejich učiteli i s významnými zahraničními skladateli (J. Y. Bosseur, R. Berger, D. MacMouline, B. Schaeffer, J. Guillou, P. Leroux, V. Melo, J. P. Oliveira, I. Soveral, Á. Salazar). Podnítila vznik desítek nových skladeb a do konce roku 2008 byla interpretkou více než 100 skladeb pro sólovou flétnu či pro komorní soubory s flétnou ve světové premiéře. Téměř tři čtvrtiny z nich jsou od slovenských autorů, mezi nimiž dominují počtem skladeb Petra Oliveira Bachratá, Vladimír Bokes, Robert Gašparík, Jana Kmiťová, Marián Lejava a Juraj Vajo. Česká hudba je zastoupena devíti autory (mj. Martin Marek, Sylva Smejkalová, Martin Smolka). Portugalskou hudbu reprezentuje 8 autorů (mj. Joăo Pedro Oliveira a Álvaro Salazar).

Interpretace Moniky Štreitové je pozoruhodná hlubokým ponořením do meditativních nálad i živou hravostí v pohyblivějších úsecích skladeb. Jsou jí vlastní podmaňující pianissima, široký rejstřík středních dynamických odstínů i vyhrocené dynamické vrcholy. Tradiční hru navíc obohacuje používáním moderních flétnových technik. Získala ocenění za vynikající studium a reprezentaci VŠMU (1996) a nejvyšší ocenění hudební kritiky na rozhlasové stanici Vltava (5 houslových klíčů) za CD Luminiscence (2007).

Monika Štreitová byla zakládající členkou komorních souborů Ensemble Neue Musik Bratislava, Trio Neue Musik Bratislava a Duo kontrast Praha. Působila v řadě dalších komorních souborů, zaměřených většinou na soudobou hudbu jako Veni Ensemble Bratislava, SOOZVUK Ensemble, Societa Rigata (Bratislava), Sólisté Ostravského centra nové hudby (Ostrava), Mondschein Ensemble (od r. 2001 MoEns) i Tunings Metronome (od r. 2004 Early Reflections). V současné době je členkou lisabonského Sond´ Ar-te Electric Ensemble, konstituovaného portugalskou sekcí společnosti ISCM, zaměřeného na uvádění elektroakustické hudby v kombinaci s akustickými nástroji. Trvale hraje v duu s varhaníkem Markem Vrábelem a Zuzanou Ferjenčíkovou, často též s cimbálistkou Enikö Ginzeryovou, s klavíristkou Andreou Mudroňovou a Sofií Lourenço, akordeonistkou Máriou Martoňovou Kormanovou, spolupracovala již s několika orchestry a dirigenty, účinkovala v řadě evropských států, mj. na festivalech Bratislavské hudobné slávnosti, Týden slovenské nové tvorby, Melos Éthos Bratislava, festival alternativní tvorby SOFA v Bratislavě, Večery nové hudby (Bratislava), Musica Iudaica Praha, Expozice nové hudby (Brno), Forfest Kroměříž (2001), Ostravské dny nové hudby (2001, 2003, 2005), Art´s Birthday Party (Praha 2006), Dny české kultury v Holandsku, Slezský festival v Katowicích, Festival Music Without Limits – Wien, Kraków, Budapest, Cyklus koncertu v  ICA Londýn, Elektronische Frühling Wien, Musik für Ravensbrück, Cyklus koncertů v rámci Internationale Ferienkurse für neue Musik (Darmstadt 2000), Międzynarodowy Festiwal Muzyki Współczesnej "Dni Muzyki Kompozytorów Krakowskich" (2003, 2004), Festival de Outono (Aveiro, Portugalsko), Musica Viva (Porto, Lisabon), Música Portuguesa Hoje (2008, Lisabon, CCB). Warszawska jesień (2006, 2008).

Na konzervatoři v Teplicích v době svého pedagogického působení (2003-2006) Monika Štreitová zavedla výuku nových technik hry na flétnu, vedla seminář nové hudby, založila a vedla interpretační kurzy (2004). Byla dále lektorkou interpretačních kurzů v Brně (2004) a roku 2005 na Universidade de Aveiro v Portugalsku, kde od roku 2007 vyučuje a současně jako stipendistka Fundaçăo para a cięncia e a tecnologia realizuje výzkumný projekt postdoktorandského studia, v rámci kterého už uspořádala i řadu workshopů (VŠMU Bratislava, Konzervatoř Žilina, Košice, Konzervatoř evangelické akademie Olomouc aj.). Monika Štreitová je členkou INET - MD, skupiny vědců v oblasti hudby a etnomusikologie (http://www2.fcsh.unl.pt/inet/page109/page109.html).

Pravidelně spolupracuje s Českou televizí a Českým a Slovenským rozhlasem, pro které realizovala řadu nahrávek, jež byly použity na autorská CD různých skladatelů. Kromě toho spolupracovala i s ORF2 Wien, BRB Berlin a RTP2 Portugal.

Ostravská televize natočila (v režii Ivo Macharáčka) o Monice Štreitové snímky Salon (1999) a Ticho flétny (2000). Jako interpretka účinkovala v dokumentárních filmech o svém otci fotografovi Jindřichu Štreitovi Vyhasínanie do svetla (Bratislava 1989), Mezi světlem a tmou (Praha 1990) a Jindřich Štreit (Brno 1992).

Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner pedagogicky působí na Univerzitě umění v Brémách a jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti. Je pravidelně zván na národní a mezinárodní interpretační kurzy.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma “teorie držení těla a pohybu“ a “technika pilování nehtů pro kytaristy“, které byly otištěny v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.