Nigel North se narodil v Londýně a na loutnu hraje již více než 50 let, od svých 15 let. Vyučování a hra u něj vždy šly ruku v ruce, v letech 1999-2024 působil jako profesor hry na loutnu na Historical Performance Institute (dříve Early Music Institute) na Indiana University v Bloomingtonu (USA). Jaro 2024 je jeho posledním semestrem. Od července 2024 bude žít opět v Evropě, v belgickém Gentu.

Vyučoval také na The Guildhall School of Music and Drama v Londýně (1976-1996), na Hochschule der Künste v Berlíně (1993-1999) a na Královské konzervatoři v Den Haag, (2006-2009).

Nigel North se ve svých sedmi letech původně inspiroval instrumentální popovou skupinou z počátku 60. let The Shadows, studoval klasickou hudbu prostřednictvím houslí a kytary, a nakonec objevil svou skutečnou životní cestu – loutnu. Nigel je v zásadě samouk ve hře na loutnu, inspirovali ho Michael Schäffer, Gustav Leonhardt a jazzové duo Tuck and Patti. Bachova hudba byla vždy jeho první hudební láskou, zejména po snu, který se mu zdál ve 12 letech a v němž mu Bach podává loutnu.

Po vyslechnutí jednoho z Nigelových bachovských recitálů v Londýně v roce 2002 Julian Bream vzpomíná: “Vzpomínám si, že jsem navštívil ojedinělý recitál, takový, který bych sám rád někdy uměl přednést: byl to jeden z Bachových recitálu Nigela Northa, byl jsem ohromen, jak mistrovský a muzikální byl. Skutečný hudební zážitek, něco, čeho se vám málokdy od kytaristů či loutnistů, dostane a něco co je obecně velmi vzácné.”

Nigel North napsal knihu Continuo playing on the Lute, Archlute and Theorbo (Faber, 1986 a Indiana University Press). Nedávno, v roce 2024, vydalo nakladatelství Le Luth Dore (Paříž) publikaci Bach on the Lute, svazek 1 a 2. Přepisy BWV 1001-1006, 1007-1012 pro barokní loutnu a kompletní dílo pro loutnu BWV 999-1006a.

Nigelovy nahrávky zahrnují čtyřdiskový box Bach on the Lute (Linn Records), čtyři CD s loutnovou hudbou Johna Dowlanda (Naxos), čtyři CD s hudbou Sylvia Weisse (BGS) a 2 CD s hudbou Francesca da Milano (BGS). Nejnověji pro společnost "Deux-Elles" dvoj CD s kompletním Bachovým dílem pro loutnu a dalšími novými transkripcemi (duben 2023).

PAVEL STEIDL je již dlouho považován za ikonu tohoto nástroje. Jeho interpretace klasicko-romantické hudby je jedinečná a nenapodobitelně intenzivní. Po koncertech ve všech částech světa a v rámci nejvýznamnějších festivalů se již dávno zařadil mezi špičku ve svém oboru. V roce 1982 zvítězil v jedné z nejvýznamnějších soutěží té doby – Radio France v Paříži a v současné době vyučuje na Královské konzervatoři v Haagu.

Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako “tour de force”, protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály, provedené na pěti kontinentech, přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villa-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria „Trio de Cologne“. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Enrica Savigni, romantická kytara - Laura Savigni, fortepiano

Sesterské Duo Savigni, Laura a Enrica, se věnuje studiu originálních nástrojů 19. století od roku 2011. Obě se začaly věnovat hudbě již v útlém věku a pokračovaly ve studiích hudby jak sólové, tak komorní.

Laura absolvovala hru na klavír na konzervatoři "Arrigo Boito" v Parmě, ve studiích pokračovala na Konzervatoři Giacoma Pucciniho v Gallarate (provincie Varese) pod vedením Alberta Miodiniho. V roce 2016 získala magisterský titul s vyznamenáním ve hře na fortepiano na Vysoké škole hudby ve Stuttgartu u prof. Stefanie Neonato.
Enrica absolvovala obor klasická kytara s vyznamenáním na konzervatoři "Arrigo Boito" v Parmě pod vedením Waltera Pezzaliho. V roce 2014 absolvovala studium hry na klarinet u Roberto Saltiniho. V letech 2011 až 2014 se specializovala na repertoár a interpretační praxi v oboru kytara 19. století na "Claudio Abbado Civic School of Music" v Miláně pod vedením Dua Maccari-Pugliese. V roce 2021 získala magisterský titul v oboru staré hudby na Koninklijk Conservatorium v Bruselu.

V letech 2008-2010 se Duo Savigni specializovalo na komorní hudbu na "Accademia Internazionale di Duino" v Terstu pod vedením tria "Trio di Parma". Jejich první CD "Duo Savigni: Giuliani, Moscheles & Mertz" vyšlo v roce 2019 u vydavatelství "Movimento Classical". V digitální podobě vyšlo spolu s rozhovorem v lednovém čísle časopisu "Amadeus". V roce 2020 vyšlo u nakladatelství MP Editions jejich druhé album "Für Beethoven: Hudba pro kytaru a fortepiano inspirovaná Ludwigem van Beethovenem".

Laura a Enrica vystupují jako duo i jako sólistky po celé Itálii, ale i v Německu, Švýcarsku, Španělsku a Velké Británii. Pravidelně se aktivně účastní konferencí a seminářů o repertoáru 19. století a historické interpretační praxi. Laura vyučuje hru na klavír, dějiny klavíru a klavírní techniku na „Conservatorio di Musica Vecchi-Tonelli" v Modeně (Itálie). Enrica je lektorkou kytaru na Maynooth University (Irsko) a doktorandkou na TU Dublin Conservatoire.

www.duosavigni.it

Judicaël Perroy je znám jako ojedinělý virtuózní klasický kytarista a hudebník, který má na svém kontě mnoho cen. V roce 1997 získal první cenu na prestižní Guitar Foundation of America, která mu otevřela cestu k turné po Spojených státech a Kanadě s více než šedesáti koncerty a mistrovskými kurzy.

Narodil se v roce 1973 v Paříži a na kytaru začal hrát v 7 letech na Conservatoire Municipal Inter-Districts v Paříži. Studoval u Delie Estrada a Raymonda Gratiena na Ecole Nationale d'Aulnay-sous-Bois, kde promoval s vyznamenáním. V 11 letech vystoupil jako sólista ve dvou Vivaldiho koncertech s Ensemble Instrumental du Mans pod vedením André Girarda a pokračoval ve studiu hudby u Roberta Aussela a Daniela Lavialle. Ve 14 letech získal druhou cenu na mezinárodní kytarové soutěži Ile de France. V roce 1992 získal jednomyslným rozhodnutím poroty hlavní cenu a cenu publika na 15. mezinárodním kytarovém Concours René Bartoli. V roce 1994 získal koncertní diplom na Ecole Normale de Musique v Paříži ve třídě Alberta Ponce a později téhož roku mu byla udělena 1. cena na 7. mezinárodní soutěži Bourg-Madame, kde konečné hlasování prováděla široká veřejnost bez jakékoli poroty. V roce 1996 se stal vítězem první ceny ve své absolventské třídě na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži (Pařížská konzervatoř).

Během jeho vítězného GFA turné Mel Bay Publications nahrál a vydal jeho živý koncert v Lubbocku (Texas). Po jeho vítězném turné GFA získala nahrávka „Aspen Suite“, stejně jako jeho dřívější nahrávka u francouzského vydavatelství QUANTUM, vysokou chválu a nejvyšší ocenění v časopise Diapason. Následně byla znovu vydána u vydavatelství Bayard Musique v roce 2008. Natočil dvě CD pro sbírku Bayard Musique Meditation, CD s flétnistkou Florence Bellon a další s harfenistkou Joannou Kozielskou. Nahrál CD s hudbou J. S. Bacha pro Naxos, které obsahuje působivé a bezprecedentní provedení Bachovy druhé klavírní partity v transkripci pro klasickou kytaru. V roce 2016 nahrál CD se skladbami M. M. Ponce (Naxos), které obsahuje premiéru Sonáty č. 2 a také nové CD pro Contrastes Records s názvem „Paris est une solitude peuplée“. Současná Judicaëlova diskografie zahrnuje osm alb a jedno DVD. Kromě toho Judicaël ve Francii odehrál mnoho koncertů, které byly živě vysílány na France-Musique.

Judicaël je velmi žádaným učitelem a je pravidelně zván na mistrovské kurzy na mnoha špičkových konzervatořích a univerzitách světa. Jeho studenti vyhráli mnoho hlavních cen v regionálních, národních a mezinárodních soutěžích, včetně Guitar Foundation of America, a zároveň se stali zralými a vycházejícími hvězdami klasické kytary a mezinárodní hudební scény. Judicaël vyučoval na Ecole Nationale de Musique d'Aulnay-sous-Bois a Ecole Nationale de Musique Blanc-Mesnil (1995 až 2004). V zimě roku 2000 byl vybrán na pozici vedoucího katedry kytary namísto Stevena Robinsona na Stetson University.

V roce 2017 byl Judicaël jmenován na fakultu na San Francisco Conservatory of Music a nadále zastává učitelskou pozici v Lille’s appPSEA (Association de préfiguration du Pôle supérieur d'enseignements artistiques) Nord-Pas-de-Calais ve Francii.

https://www.judicael-perroy.com

Akustická kytara, hlas, charisma – to je vše, co je potřeba k tomu, abyste se odlišili od uniformity éry "Německo hledá superstar". Smyslů se dotýká zvláštně jedinečná směs hypnotických basových linek a rytmických poklepů, melancholických melodií a euforických harmonií. Michael "Kosho" Koschorreck rozeznívá lásku k hudbě. Zvukový zážitek pro přátele akustické kytarové hudby a nadčasových písní, neokázalý, bezstarostný a vlastně k nezaplacení.

Kosho se narodil v Německu v roce 1962 a ve čtrnácti letech založil s přáteli svou první kapelu "Phoenix". Od té doby hrál v mnoha dalších formacích nejrůznějších stylů a úspěšně se věnoval i sólové kariéře. 

Za posledních 30 let se Kosho podílel na zhruba 150 nahrávkách a filmových soundtraccích a již více než 11 let je stálým členem skupiny Söhne Mannheims, se kterou získal řadu ocenění, například "ECHO" a "COMET" za úspěšná alba a mimořádná live vystoupení.

Kromě známých aktivit s kapelou Söhne Mannheims má na programu také koncerty s vybranými oblíbenými formacemi, například v duu "Classic meets soul" s mnichovským koncertním kytarovým virtuosem Augustinem Wiedemannem, jako zpěvák a elektrický kytarista indie jazzové skupiny Cobody, jako doprovod brazilské písničkářky Zélie Fonsecy a ve formaci s novým elektrojazzovým projektem heidelberského klávesisty Jo Bartmese.

Vyučuje na Akademii popu v Mannheimu a od roku 2016 na Vorarlberské státní konzervatoři. Vede workshopy a kurzy, mimo jiné je od roku 2005 členem lektorského týmu Popcampu Německé hudební rady, dále vedl workshopy v Bandfactory Hannover, kytarový seminář v Altheimu (Rakousko) a mistrovské kurzy v Giessenu, Hildenu, Remscheidu a Mikulově (Česká republika).

je jedním z nejvyhledávanějších kytaristů v Německu.

Na jedné straně se soustavně věnuje kariéře sólového umělce a skladatele a pod svým jménem vydal již pět alb. Na druhé straně je sideman mnoha studiových i koncertních produkcí a spolupracuje s velikány nejrůznějších žánrů: Wolfgangem Haffnerem, Lulo Reinhardtem, Tillem Brönnerem, Annette Louisan, Laith Al-Deenem, Seven, Janem Delayem, Ringsgwandlem, Xavierem Naidoo a mnoha dalšími.

Jeho uměleckou dráhu formovalo evropské turné s jazzovou legendou Al Jarreauem v roce 2016, stejně jako turné po USA s Lulo Reinhardtem v letech 2018 a 2019.

Jako lektor hry na kytaru na Vysoké škole hudby a múzických umění ve Frankfurtu nad Mohanem naplňuje Daniel Stelter svou velkou touhu podělit se o své zkušenosti a znalosti se svými studenty.

Stelterova vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. V osmi letech se naučil hrát na klasickou kytaru a brzy byl ovlivněn svými staršími bratry prostřednictvím rockové a popové hudby. Jako teenager trávil hodiny pečlivým poslechem a přehráváním desek a hudebních kazet. V sedmnácti letech se stal členem Německého národního jazzového orchestru mládeže pod vedením Petera Herbolzheimera. Během této doby Stelter strávil šest týdnů na turné po jihovýchodní Evropě, experimentoval s různými kapelami, skládal pro různé sestavy a nahrál své první CD. Po absolvování střední školy studoval jazzovou kytaru na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči, ale klasickou kytaru nikdy neztratil ze zřetele.

S Ulfem Kleinerem (klavír), Tommy Balduem (bicí) a Michaelem Paukerem (bas) tvoří Stelter kvartet, s nímž pod svým jménem vydal čtyři alba. Díky albům Homebrew Songs (2009), Krikelkrakel (2012), Little Planets (2015) a Humming Songs (2017) se kvartet Daniela Steltera stal vyhledávaným koncertním tělesem v Německu, Rakousku a Švýcarsku, které je soustavně oceňováno tiskem.

Daniel Stelter se postupně prosazuje jako sólový umělec, skladatel a kapelník a neustále rozvíjí své hudebně-tvůrčí myšlenky.

Zvuk prvních alb je zdařilou symbiózou klasické a elektrické kytary, smíchanou s nádechem elektronické hudby, podpořenou zvukovou kulisou pohodových beatů a zdravou dávkou funku a soulu. Ani nota navíc a minimalistický zvuk, přesto zanechávající hluboký dojem. Hudba mluví sama za sebe. Promyšlená instrumentace a Stelterova melodická a vokální hra na kytaru se stávají tím hlavním, i když se Stelter rád nechává doprovázet skvělými hlasy, jako je například Fola Dada.

Na konci roku 2016 odehrál evropské turné s jazzovou legendou Al Jarreauem.

V roce 2017 natočil s Janem Lundgrenem, Larsem Danielssonem, Sebastianem Studnitzkym a Christopherem Dellem album "Wolfgang Haffner – Kind of Spain" a odehrál s ním řadu festivalů a koncertů; jako trio, kvartet a sextet.

V letech 2018 a 2019 absolvoval turné po USA v duu s Lulo Reinhardtem. Reinhardt a Stelter spolu vydali dvě alba: Lulo Reinhardt & Daniel Stelter – Live in der Stadtkirche (2016) a Live@Neidecks 2019.

V roce 2019 absolvoval turné po koncertních sálech v Německu, Rakousku a Švýcarsku se skupinou "Nacht der Gitarren". Stelter je také stálým členem skupiny Ringsgwandl, se kterou rovněž pravidelně koncertuje a natočil s ní čtyři alba.

V letech 2014-2018 (sezóny 1-5) je doprovodným prvkem v televizním pořadu "Sing mein Song – Das Tauschkonzert ". Během této doby se stal jedním z nejvyhledávanějších studiových kytaristů v zemi a nahrál alba pro celou řadu umělců.

V roce 2019 uspořádal ve svém rodném městě Ingelheimu 1. mezinárodní kytarový festival Ingelheim.

Je také skladatelem, aranžérem a producentem rozhlasových her, filmových a televizních inscenací a od roku 2016 vyučuje hru na kytaru na Frankfurtské univerzitě hudby a múzických umění. Vede také vlastní malé studio (Studio-DS) v Ingelheimu nad Rýnem.

https://danielstelter.com

Italský skladatel, interpret, malíř a performer, narozený v roce 1977, zahájil své umělecké vzdělání studiem klasické kytary, za své hudební vzdělání vděčí Stefanu Violovi a Paolu Pegorarovi. Již od počátku své kariéry projevoval silné sklony ke kompozici. V roce 2000 byl nucen přestat vystupovat, kvůli propuknutí neurologického onemocnění zvaného fokální dystonie. Naštěstí se v letech 2002-2003 po 14 měsících pohybového rehabilitačního programu v "Institutu fyziologie a medicíny umění" ve městě Terrassa (BCN) plně zotavil a dodnes s tímto institutem spolupracuje.

V tomto období začíná studovat kompozici jako autodidakt, což podporuje grafickým a obrazovým výzkumem. Vychází z Kandinského teorií a Kleeových spisů a vytváří fonochromatický systém založený na vztahu zvuku a barvy. Od tohoto okamžiku rozvíjí a zaměřuje svou uměleckou činnost na synestézii, a to prostřednictvím tvorby multimediálních děl, v nichž mohou hudba, barva a pohyb koexistovat v harmonické symbióze.

V roce 2010 spolu s malířem Maxem Cioglim založil umělecké hnutí synestetické syntézy SINE, jehož hlavním cílem je zkoumání vztahu mezi zvukem, barvou a pohybem. V roce 2012 vydali umělecký manifest. Se založením skupiny SINE našel jejich výzkum uplatnění i v terapeutické oblasti. Prostřednictvím "Státního institutu pro neslyšící" v Římě totiž umělecké zkušenosti skupiny umožnily vytvořit systém, který umožňuje neslyšícím navázat vztah k hudebním zážitkům.

V roce 2011 zvítězil v mezinárodní soutěži GRAFIMUSE, určené hudebníkům, kteří pracují v oblasti synestézie, s vytvořením výtvarného díla, které by se dalo „hudebně přehrát“ obrazem: „Musica seriale in fa#“. V roce 2022 následuje další ocenění: „Premio Valori d'impresa“ za synestetické dílo z oblasti video artu „La tela di penelope“.

Jeho skladby byly publikovány v nakladatelstvích: Chanterelle Verlag Edition, VP Music Media, Berben, EMEC – Editorial de Musica Española Contemporanea, Sinfonica, Ava Musical Edition, Lineadaria Edizioni.

in memoriam

Umělecké vedení: Klára Ferenczi

Dirigent: Klára Ferenczi

Kytarový soubor zahájil svou činnost na českobudějovické konzervatoři pod vedením Vilmy Manové a dirigenta Františka Lukáše v roce 2018. Za poměrně krátkou dobu svého působení studenti nastudovali netradiční kytarový repertoár z období od renesance až po soudobou hudbu a uskutečnili řadu koncertů.

V roce 2021 se soubor úspěšně představil koncertem na Jihočeském kytarovém festivalu v Nových Hradech, úspěšně reprezentoval na festivalu Kytara napříč žánry koncertem v Městské knihovně v Praze a na Mezinárodním kytarovém festivalu v Brně. V roce 2022 soubor natočil své první CD a vystoupil v Brandenburgu na Brandenburských kytarových dnech. Významným úspěchem souboru je 1.cena v soutěži GIOVANI IN CRESCENDO Itálie 2022 a koncert na Festivalu Tóny Dobré Vody v Českých Budějovicích 2023.

Absolventka Konzervatoře v Českých Budějovicích ve třídě Vilmy Manové a Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Alexandera Sweteho, obor klasická kytara. Pravidelně navštěvuje metodické kytarové kurzy u předních českých a zahraničních pedagogů. Je spoluorganizátorkou a vedoucí sekce orchestrů Mezinárodního Jihočeského kytarového festivalu Nové Hrady. Aktivně koncertuje v komorním duu DuoDam. V roce 2013 založila kytarový soubor v ZUŠ Český Krumlov, který v roce 2019 získal 1. místo v národní soutěži Hradecké Guitarreando v Hradci Králové. V roce 2020 se stal laureátem národní soutěže Concerto Bohemia, v roce 2022 absolutním vítězem krajské soutěžní přehlídky Zlivská kytara, v roce 2023 se umístil ve zlatém pásmu celostátní soutěžní přehlídky komorních souborů ve Svitavách. Pedagogicky působí v ZUŠ Františka Pišingera Trhové Sviny a v ZUŠ Český Krumlov. Na Konzervatoři v Českých Budějovicích vyučuje od roku 2022, je umělecká vedoucí a dirigentka Kytarového souboru Konzervatoře v Českých Budějovicích.

• fyzioterapeutka, praktik TČM, kraniosakrální terapie

• praxe od roku 2009 („Čínská mise“ - Malostranské náměstí 14, 118 00 Praha 1)

Vzdělání:

• 2. lékařská fakulta – Všeobecné lékařství; Fyzioterapie a balneologie

• 1. škola tradiční čínské medicíny

• 2014 stáž v Číně (Taiyuan)

• Upledger Institut of Craniosacral Therapy

Nabídka terapie:

• fyzioterapie, akupunktura, fytoterapie, Qigong, dietetika, ušní a břišní akupunktura, kraniosakrální terapie, somato-emocionální uvolnění

Josué Gutiérrez žije v Pordenone, kde vyučuje klasickou kytaru a komorní hudbu. Především na Segovia Guitar Academy se již řadu let zabývá šířením klasické kytary jako nástroje pro umělecký a lidský rozvoj dětí prostřednictvím objevování jejich vlastní výrazové dimenze.

Působí jako koncertní umělec, pedagog, člen poroty a umělecký vedoucí. Uspořádal řadu koncertů, konferencí, seminářů a mistrovských kurzů v Mexiku, Rakousku, Chorvatsku, Itálii, České republice, Slovinsku, Španělsku a Švýcarsku. V roce 2012 mexický televizní pořad „Chiapanecos en el mundo“ věnoval epizodu jeho umělecké kariéře.

Byl členem Nahual Tria, založeného v roce 2002, se kterým intenzivně koncertoval v Mexiku a v Evropě. Mezi četnými oceněními získanými tímto triem vyniká 12 prvních cen z významných národních a mezinárodních soutěží komorní hudby, Medaile předsedy senátu Italské republiky, udělovaná Mezinárodní soutěží komorní hudby „Gaetano Zinetti“ ve Veroně a diplom za zásluhy Akademie Chigiana v Sieně udělený Oscarem Ghigliou nejlepšímu studentovi kurzu.

Italský skladatel Marco De Biasi věnoval této formaci a jejím členům mnoho komorních i sólových děl, včetně svého Koncertu pro tři kytary a orchestr, který měl premiéru v roce 2008.

CD "Trio Nahual", vydané v roce 2010, získalo velký úspěch, jak u publika, tak u kritiků. Muzikolog Ermanno Brignolo v recenzi publikované italským časopisem „SeiCorde“ napsal:
"...Tito tři kytaristé umí, jako málokdo v historii, vytvořit opravdové trio, kombinací jejich silných osobností v kompaktní a homogenní soubor, vytvářející dojem, že zvuk vychází z jediného nástroje."

Josué Gutiérrez se narodil v roce 1978 v Mexiku. Po zahájení studia hry na kytaru ve své zemi se přestěhoval do Itálie, aby ve studiu pokračoval u Paola Pegorara a Stefana Violy na akademii „Francisco Tárrega“ v Pordenone a na konzervatořích v Castelfranco Veneto a Udine.

Svá studia ukončil s maximálním počtem bodů a s nejvyššími vyznamenáními. Jeho diplomovou práci „Johann Sebastian Bach: Ciaccona“ publikoval muzikologický časopis „Il Fronimo“ v Miláně a Farandola Editrice di Pordenone.
Mezi mnohými mistrovskými kurzy, které absolvoval, vynikají ty u Stefana Grondony, Pavla Steidla a Oscar Ghiglii.

Navštěvoval také semináře staré hudby pořádané cembalistou Ilariem Gregolettem, Robertem Hillem a Richardem Llubym a studoval hru na violu da gamba u Daniele Cernutta. Kromě toho se u Alessandra Costaperaria specializoval na pedagogiku a výuku hudby.

Kromě jeho velké lásky k hudbě se jeho zájmy pohybují v oblastech jako je čtení, fotografování, psaní, kreslení a buddhismus.

Hraje na kytaru, kterou vyrobil kytarář Marco Bortolozzo.

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/