Bireli Lagrene je od 80. let 20. století nezpochybnitelným králem jazzové kytary na celém světě.
Již na počátku 80. let byl Bireli zázračným dítětem, "child prodigy", který svou přednost a svůj talent rozvinul v umění. Jeho příběh začíná v roce 1966 ve francouzské Saverne v regionu Alsasko – v srdci cikánské komunity. Bireli se narodil do rodiny hudebníků, ke kytaře jej v raném věku přivedl jeho otec a poté jeho bratr. Bireliho si poprvé všiml Matelot Ferré, společník Django Reinhardta.

V těchto raných letech byl Bireli silně ovlivněn Djangem. Byl inspirován mistrovými chorály, poslouchal jeho desky stále dokola a snažil se nejprve reprodukovat to, co slyšel, než si našel vlastní styl. Tento jedinečný styl slyšíme na Bireliho prvních albech: „Routes to Django“ vydané v roce 1980, „Bireli Swing '81“ (1981) a poté „Fifteen“ (1982). Jakýsi trilogický manifest ve formě „svobodného manifestu“, podle etymologie slova „manouche“ („svobodný člověk“). Pro Bireliho je hudba a zejména jazz spojený s prvotní svobodou, „svobodou, která nemá žádné hranice...“ „Django mi pomohl jít a vidět, co se děje jinde,“ říká.

Bireli byl ovlivněn nejen Djangem, ale také Wesem Montgomerym a Georgem Bensonem a brzy se obrátil k fusion Jaco Pastoriuse a Weather Report.

Od roku 1986, po spolupracích se Stéphane Grappellim a Larry Coryellem, se Bireli pustil do fúzních dobrodružství, prohluboval své zkušenosti a setkání. Bireli dokonce chvíli váhal, jaký nástroj si vybrat (pod vlivem Pastoriuse se Bireli stal impozantním basistou). Nakonec se rozhodl pro kytaru a začal období výzkumu, při kterém vytvořil oslnivý styl, vykazující výjimečné schopnosti adaptace, podporované talentem k improvizaci, což ho řadí mezi ty největší. Následovaly mnohé spolupráce. Bireli se ocitl po boku Johna McLaughlina, Paca de Lucii, Al Di Meoly, Jacka Bruce a Ginger Bakera (pro dočasné obnovení Cream), Stanleyho Clarka, Miroslava Vitouse, Lennyho Whitea a Mika Sterna. Tento působivý seznam ještě nezahrnuje dvě živá alba, která Bireli nahrál s Jacem Pastoriusem.

V roce 1990 vyšlo album „Acoustic Moments“, které je ukázkovou syntézou stylů. Balancuje mezi tradičním jazzem a fusion. Poté Bireli nachází rovnováhu a stejně tak úspěch u kritiků zahráním „klasické“ karty na albu „Standards“ (1992).

Zároveň s vydáním „Viaggio“ (1993) se zvyšuje i jeho uznání na národní i mezinárodní scéně. Bireli vyhrál prestižní „Django d'Or“ (Zlatý Django) v roce 1993 a v roce 2001 „Victoires de la Musique“ (francouzská obdoba Grammy udělovaná Ministerstvem kultury za vynikající úspěchy v hudebním průmyslu) za „Front Page“ (2000). „Power trio“, které vytvořil s Dominique Di Piazza a Dennis Chambers, nahrané pro Universal, „Gipsy Project“ (2001) ještě završuje úspěch a popularitu.

Ve svých 35 letech, po hraní na téměř všech frontách moderní kytary, po spolupráci s některými z nejlepších jazzových hudebníků na světě, se Bireli Lagrene, divoký a jemný, rychlý jako blesk, rozhodl vrátit k hudbě svých kořenů tím, že se pustil do neuvěřitelné sázky mezi virtuozitou a hloubkou. „Gipsy Project & Friends“ (2002), šťastně oslavuje bezprostřední spontánnost a zároveň se kotví v tradici, kterou má Bireli na vrcholu svého umění na dosah ruky.

Stále v tradici gypsy jazzu vydal Bireli v roce 2004 album „Move“ , které má tu zvláštnost, že nahrazuje housle saxofonem. Působivý repertoár. Oslnivý swing. Album je mistrovské. S rostoucím úspěchem Bireli koncertoval na největších festivalech se svým Gipsy Project, až po triumf v Olympii v roce 2005. Na nahrávce z něj se objevil jako hostující kytarista Sylvain Luc.

V říjnu 2006, k oslavě 40. narozenin tohoto výjimečného hudebníka, vydává Dreyfus Jazz výjimečné dvojCD: „Djangology“ (s Köln WDR Big Band) a „To Bi or Not To Bi“ (sólová nahrávka).

Během těchto 17 let, korunovaných v roce 2012 „Medaile Chevalier des Arts et des Lettres“ (uznání za významné přínosy v oblasti umění), vydal Birelovi třináct alb, včetně „The Alternative“, po boku Jimmyho Rosenberga a Angela Debarre, se Stanleym Clarkem a Jean-Lucem Pontyem pro inspirované „D-Stringz“, s Ronym Lakatosem na nádherném „Tribute to Stéphane & Django“, s André Charlierem a Benoîtem Sourissem na „Remembering Jaco“ a sólo na skvělém „Solo Suites“ vydaném v roce 2022.

V roce 2023 vydal Bireli Lagrene ve spolupráci s Hono Wintersteinem (rytmická kytara) a Diegem Imbertem (kontrabas) „Bireli Lagrene plays Loulou Gasté“, nádhernou kolekci věnovanou repertoáru jednoho z nejvýznamnějších autorů zlatého věku francouzské písně, Louise Gasté.

Bireli dnes pokračuje ve své hudbě, stylově nedefinované, ale ctící jeho kořeny.

Nigel North se narodil v Londýně a na loutnu hraje již více než 50 let, od svých 15 let. Vyučování a hra u něj vždy šly ruku v ruce, v letech 1999-2024 působil jako profesor hry na loutnu na Historical Performance Institute (dříve Early Music Institute) na Indiana University v Bloomingtonu (USA). Jaro 2024 je jeho posledním semestrem. Od července 2024 bude žít opět v Evropě, v belgickém Gentu.

Vyučoval také na The Guildhall School of Music and Drama v Londýně (1976-1996), na Hochschule der Künste v Berlíně (1993-1999) a na Královské konzervatoři v Den Haag, (2006-2009).

Nigel North se ve svých sedmi letech původně inspiroval instrumentální popovou skupinou z počátku 60. let The Shadows, studoval klasickou hudbu prostřednictvím houslí a kytary, a nakonec objevil svou skutečnou životní cestu – loutnu. Nigel je v zásadě samouk ve hře na loutnu, inspirovali ho Michael Schäffer, Gustav Leonhardt a jazzové duo Tuck and Patti. Bachova hudba byla vždy jeho první hudební láskou, zejména po snu, který se mu zdál ve 12 letech a v němž mu Bach podává loutnu.

Po vyslechnutí jednoho z Nigelových bachovských recitálů v Londýně v roce 2002 Julian Bream vzpomíná: “Vzpomínám si, že jsem navštívil ojedinělý recitál, takový, který bych sám rád někdy uměl přednést: byl to jeden z Bachových recitálu Nigela Northa, byl jsem ohromen, jak mistrovský a muzikální byl. Skutečný hudební zážitek, něco, čeho se vám málokdy od kytaristů či loutnistů, dostane a něco co je obecně velmi vzácné.”

Nigel North napsal knihu Continuo playing on the Lute, Archlute and Theorbo (Faber, 1986 a Indiana University Press). Nedávno, v roce 2024, vydalo nakladatelství Le Luth Dore (Paříž) publikaci Bach on the Lute, svazek 1 a 2. Přepisy BWV 1001-1006, 1007-1012 pro barokní loutnu a kompletní dílo pro loutnu BWV 999-1006a.

Nigelovy nahrávky zahrnují čtyřdiskový box Bach on the Lute (Linn Records), čtyři CD s loutnovou hudbou Johna Dowlanda (Naxos), čtyři CD s hudbou Sylvia Weisse (BGS) a 2 CD s hudbou Francesca da Milano (BGS). Nejnověji pro společnost "Deux-Elles" dvoj CD s kompletním Bachovým dílem pro loutnu a dalšími novými transkripcemi (duben 2023).

V osmi letech Aniello Desiderio poprvé veřejně vystoupil a projevil tak mimořádné nadání, že o něm hudební kritika začala mluvit jako o "enfant prodigy", "zázračném dítěti", "géniovi", "Orfeovi kytary", "kytaristovi století" a "il Fenomeno".

Rychle se etabloval jako koncertní umělec, poté co získal 18 prvních cen v národních i mezinárodních soutěžích. Mezi nejvýznamnější patří 1. cena a speciální cena za nejlepší interpretaci jihoamerické hudby na Mezinárodní kytarové soutěži v Havaně, Kuba (1988), cena "Neapolitán roku'' v Itálii (1988) a 1. cena a speciální cena za nejlepší interpretaci Tárregovy hudby na Mezinárodní kytarové soutěži Francisca Tárregy, Benicásim, Španělsko (1992) a 1. cena na Mezinárodní soutěži "Guerrero", Madrid, Španělsko (1994).

Pravidelně sólově vystupuje v Severní a Jižní Americe, Evropě, Asii a Africe, v nejvýznamnějších světových sálech včetně Carnegie Hall, Čajkovského koncertní síně v Moskvě, Palau de La Musica, Mozartea, Mnichovské filharmonie, Kolínské filharmonie, Alte Oper, Tonhalle, Teatro delle Palme, Radio France, Die Glocke, Istanbulské filharmonie, Berlínské filharmonie, Vídeňské opery a Concertgebouw Amsterdam.

Na festivalu Musikfest Bremen obdržel společně s Gidonem Kremerem cenu "Artist in Residence Award 1999" německého rozhlasu DLF. V témže roce natočila německá televize BR/TV hudební dokument a portrét Aniella Desideria v Neapoli, který byl vysílán po celé Evropě.

Aniello je zapáleným komorním hudebníkem, jeho projekt kytarového dua s renomovaným sólistou Zoranem Dukićem, v USA často přezdívaný jako duo "Od A do Z", je od počátku devadesátých let oblíbený na mnoha evropských festivalech a často znovu zván k vystoupení na významných mezinárodních scénách včetně Palau de la Musica ve španělské Barceloně.

Spolu se svými bratry Gennarem a Gaetanem Desideriem a dalšími slavnými neapolskými hudebníky založil skupinu Passione Napoletana, která vystupuje s velmi emotivní hudbou rodné Neapole: "Serenády, tanga, tance, písně a Neapolské tarantely".

Na podzim roku 2009 vytvořil svůj nejnovější nahrávací projekt: "Quartetto Furioso" s houslistou Gennarem Desideriem, klavíristou Gaetanem Desideriem a hráčem na bicí nástroje Salvatorem Minale. Hrají program složený z Vivaldiho "Čtvera ročních dob" a Piazzollových "Čtvera ročních dob z Buenos Aires". Realizoval produkci CD tohoto projektu pro slavné německé vydavatelství Termidor, na kterém se podílí zpěvačka Sabine Mayer a držitel cen GrammyⓇ kubánsko-americký altsaxofonista, klarinetista a skladatel Paquito D'Rivera.

Spolu s Jürgenem Nimblerem byl spoluzakladatelem souboru "World Guitar Ensemble", v němž působí řada mezinárodně uznávaných a vyhledávaných klasických kytaristů, jako jsou Zoran Dukić, David Tanenbaum, Thomas Müller-Pering, Costas Cotsiolis, Gyan Riley, Olaf Van Gonnissen, Laura Young, Peppino D'Agostino, Duo Kaltchev a Pablo Marquez.

Nahrál CD pro Deutsche Grammophon, Frame, Waku Music, Koch-Universal, Adoro Records, Brilliant Classic, Accelerando Music Production a od roku 2018 nahrává pro label GuitarCoop.

Jako zastánce nové hudby a často označovaný za hudebníka hudebníků inspiroval renomovaného kytaristu Johna McLaughlina, který si ho vybral pro evropskou premiéru svého koncertu "Thieves and Poets". Mezi další skladatele, kteří pro něj napsali nové skladby, patří Roland Dyens, Stephen Goss, Dale Kavanagh, Carlo Domeniconi, Simone Iannarelli, nedávno zesnulý Angelo Gilardino a Georg Schmitz (ředitel festivalu v Koblenci a čestný profesor univerzity v německé Mohuči).

Jako pedagog je velmi žádaný, v letech 2004-2012 byl koncertním umělcem a hostujícím profesorem na Mezinárodní kytarové akademii v Koblenzi (Německo) a od roku 2012 profesorem kytary na Univerzitě hudby v S. Giacomantonio of Cosenza a Gesualdo da Venosa v Potenze v Itálii. Dva roky po sobě byl pozván k vedení mistrovských kurzů na Internationale Sommer Akademie Universität Mozarteum (Salzburg, Rakousko).

Jeho studenti jsou dnes nejzářivějšími a nejslibnějšími začínajícími koncertními umělci nové generace po celém světě a často také vítězi nejprestižnějších kytarových soutěží.

V současné době je profesorem kytary na Univerzitě hudby Domenica Cimarosy v Avellinu (Itálie). Je celosvětovým uměleckým ambasadorem společnosti D'Addario Strings.

Pavel Steidl se narodil v Rakovníku, České republice. Od vítězství první ceny na soutěži Radio France International v Paříži v roce 1982 se stal jedním z nejuznávanějších sólistů své generace. Porota zahrnovala renomované umělce, jako byli Alexander Tansman, Antonio Lauro a Maria Luisa Anido. Předtím studoval u kytaristů, jako jsou Milan Zelenka a Štěpán Rak v Praze. V roce 1987 se rozhodl emigrovat do Nizozemska, kde si po letech studia a inspirace od mnoha různých umělců vytvořil svůj vlastní styl. Tento styl respektuje autentickou interpretaci kytarové literatury 19. století na dobových nástrojích, zároveň však zahrnuje prvky world music. V roce 2004 se vrátil do České republiky a od roku 2019 přednáší na Konzervatoři v Haagu.

Měl tu čest spolupracovat s umělci, jako jsou Leo Brouwer, Carlo Domeniconi, Paolo Paolini, John Williams, Miroslav Vitouš, Karin Schaupp, Edin Karamazov a další. Od roku 2012 je členem Evropského kytarového kvarteta spolu se Zoranem Dukićem, Reentkem Dirksem a Thomasem Fellowem.

Pavel Steidl také komponuje a své skladby často uvádí na svých koncertech a nahrávkách. Hrál ve více než 40 zemích, včetně Kanady, USA, Číny, Indie, Japonska, Evropy, Jižní a Střední Ameriky a Austrálie. V anketě italského časopisu Guitart jej čtenáři zvolili kytaristou roku 2004. Pavel Steidl hraje na mnoho nástrojů, především na kytary: Francisco Simplicio (1926), Walter Verreydt, Franz Butcher a Federico Sheppard. Také hraje na romantické kytary: kopie kytar J. G. Stauffera vyrobené B. Kressem a originální nástroje z počátku 19. století od Nikolause G. Riese (kolem roku 1830) a Johanna Antona Stauffera (kolem roku 1840)

Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako “tour de force”, protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály, provedené na pěti kontinentech, přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villa-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria „Trio de Cologne“. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Enrica Savigni, romantická kytara - Laura Savigni, fortepiano

Sesterské Duo Savigni, Laura a Enrica, se věnuje studiu originálních nástrojů 19. století od roku 2011. Obě se začaly věnovat hudbě již v útlém věku a pokračovaly ve studiích hudby jak sólové, tak komorní.

Laura absolvovala hru na klavír na konzervatoři "Arrigo Boito" v Parmě, ve studiích pokračovala na Konzervatoři Giacoma Pucciniho v Gallarate (provincie Varese) pod vedením Alberta Miodiniho. V roce 2016 získala magisterský titul s vyznamenáním ve hře na fortepiano na Vysoké škole hudby ve Stuttgartu u prof. Stefanie Neonato.
Enrica absolvovala obor klasická kytara s vyznamenáním na konzervatoři "Arrigo Boito" v Parmě pod vedením Waltera Pezzaliho. V roce 2014 absolvovala studium hry na klarinet u Roberto Saltiniho. V letech 2011 až 2014 se specializovala na repertoár a interpretační praxi v oboru kytara 19. století na "Claudio Abbado Civic School of Music" v Miláně pod vedením Dua Maccari-Pugliese. V roce 2021 získala magisterský titul v oboru staré hudby na Koninklijk Conservatorium v Bruselu.

V letech 2008-2010 se Duo Savigni specializovalo na komorní hudbu na "Accademia Internazionale di Duino" v Terstu pod vedením tria "Trio di Parma". Jejich první CD "Duo Savigni: Giuliani, Moscheles & Mertz" vyšlo v roce 2019 u vydavatelství "Movimento Classical". V digitální podobě vyšlo spolu s rozhovorem v lednovém čísle časopisu "Amadeus". V roce 2020 vyšlo u nakladatelství MP Editions jejich druhé album "Für Beethoven: Hudba pro kytaru a fortepiano inspirovaná Ludwigem van Beethovenem".

Laura a Enrica vystupují jako duo i jako sólistky po celé Itálii, ale i v Německu, Švýcarsku, Španělsku a Velké Británii. Pravidelně se aktivně účastní konferencí a seminářů o repertoáru 19. století a historické interpretační praxi. Laura vyučuje hru na klavír, dějiny klavíru a klavírní techniku na „Conservatorio di Musica Vecchi-Tonelli" v Modeně (Itálie). Enrica je lektorkou kytaru na Maynooth University (Irsko) a doktorandkou na TU Dublin Conservatoire.

www.duosavigni.it

Máma je Bossa, táta Blues
"Jednoduše skvělá, vkusná a (!) kvalitní hudba výjimečného umělce, který i přes všechny své dovednosti a techniku nikdy nezní marnivě nebo introvertně." (Till Brönner)

Jedna kytara, jeden hlas, charisma – víc není potřeba k zažití strhujícího hudebního vystoupení. Vzácně originální mix groovujících basových linek a živelných úderů na tělo kytary, poutavých melodií a inspirativních harmonií, který se dotýká smyslů. Kosho činí lásku k hudbě slyšitelnou. Zvukový zážitek pro přátele (nejen) akustické kytarové hudby a nadčasových písní, skromný, bezstarostný a vlastně neocenitelný.

Aktuální CD „All Sides Love“ pojednává o tématu lásky z různých úhlů pohledu, téměř beztížně jako barevný motýl, magicky přitažlivé v zvuku, dojemné jako vášnivý polibek.

Michael Koschorreck alias Kosho hraje na kytaru a zpívá už 50 let – pro sebe, své publikum a kolegy jako jsou André Heller, Joo Kraus, Wallis Bird, Mine, Les McCann, Laith Al-Deen, Vladislav Sendecki, Michal Urbaniak, Mathias Grosch, Xavier Naidoo, Wolfgang Haffner, Zelia Fonseca, Edo Zanki a mnoho dalších. Jako singer/songwriter dosud vydal tři sólová alba a od roku 1999 je členem skupiny "Söhne Mannheims", oceněné cenami "Echo" a "Comet".

V duu s mnichovským koncertním kytaristou Augustinem Wiedemannem, jako Bar Kody s berlínskou zpěvačkou Katjou Ohde a v hammondorgel-triu Cobody naživo na pódiu zkoumá hudební hranice mezi Dowlandem a downbeatem.

Kosho rád předává své bohaté zkušenosti dál, například jako stálý lektor na Popakademii Baden-Württemberg, na STELLA Privathochschule ve Feldkirchu v Rakousku, na Bundesakademie Trossingen a na workshopech doma i v zahraničí.

Campbell Diamond je mezinárodně oceněný klasický kytarista z Canberry v Austrálii, který v současnosti sídlí v rakouském Linci, kde byl nedávno jmenován profesorem kytary na soukromé univerzitě Antona Brucknera.

Campbell dokončil bakalářský titul (First Class Hons) u Huberta Käppela na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem v Německu a pokračoval v postgraduálním studiu u Judicaëla Perroye na Haute Ecole de Musique Genève. Předtím byl studentem Timothyho Kaina a Minh Le Hoang na ANU School of Music v Canbeře v Austrálii. Klasickou kytaru začal studovat v pozdních 17 letech a nyní je považován za jednoho z předních kytaristů své generace.

Campbell velmi těžil ze studijních období na Akademii Chigiana v Sieně u Oscara Ghiglii a Carla Marchioneho. Měl tu čest zúčastnit se mnoha mistrovských kurzů s hudebníky a umělci, jako jsou David Russell, Roberto Aussel, Zoran Dukic, Marcin Dylla, Lorenzo Micheli, Ricardo Gallén, Pavel Steidl, Roland Dyens a další.

Jako sólista a komorní hráč koncertoval po celé Austrálii, v Japonsku, Koreji, Německu, Norsku, Černé Hoře, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Chorvatsku, Brazílii, Finsku, Indii, Itálii, Portugalsku, Francii, Číně, Rakousku, Srbsku, Rumunsku a Řecku. Objevil se na několika hlavních rozhlasových stanicích včetně Classic FM UK, ABC Classic FM, WDR 3 (German Classic FM) a mnoha dalších. Vystupoval a vedl mistrovské kurzy na mnoha nejprestižnějších světových kytarových festivalech a koncertních řadách, včetně Mezinárodního kytarového festivalu Koblenz, Mezinárodního kytarového festivalu Iserlohn, Cultura Artistica – Sao Paulo, Mezinárodního kytarového festivalu v Berlíně, Mezinárodního kytarového festivalu v Paříži, Festivalu GuitarArt , Forum Gitarre Wien a mnoho dalších.

Campbell je sponzorovaným umělcem firem D'addario a Guitarlift a hraje na kytaru Antoniuse Müllera z roku 2015.

Získal přes 30 cen na mezinárodních soutěžích.

https://campbelldiamondguitar.com

je jedním z nejvyhledávanějších kytaristů v Německu.

Na jedné straně se soustavně věnuje kariéře sólového umělce a skladatele a pod svým jménem vydal již pět alb. Na druhé straně je sideman mnoha studiových i koncertních produkcí a spolupracuje s velikány nejrůznějších žánrů: Wolfgangem Haffnerem, Lulo Reinhardtem, Tillem Brönnerem, Annette Louisan, Laith Al-Deenem, Seven, Janem Delayem, Ringsgwandlem, Xavierem Naidoo a mnoha dalšími.

Jeho uměleckou dráhu formovalo evropské turné s jazzovou legendou Al Jarreauem v roce 2016, stejně jako turné po USA s Lulo Reinhardtem v letech 2018 a 2019.

Jako lektor hry na kytaru na Vysoké škole hudby a múzických umění ve Frankfurtu nad Mohanem naplňuje Daniel Stelter svou velkou touhu podělit se o své zkušenosti a znalosti se svými studenty.

Stelterova vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. V osmi letech se naučil hrát na klasickou kytaru a brzy byl ovlivněn svými staršími bratry prostřednictvím rockové a popové hudby. Jako teenager trávil hodiny pečlivým poslechem a přehráváním desek a hudebních kazet. V sedmnácti letech se stal členem Německého národního jazzového orchestru mládeže pod vedením Petera Herbolzheimera. Během této doby Stelter strávil šest týdnů na turné po jihovýchodní Evropě, experimentoval s různými kapelami, skládal pro různé sestavy a nahrál své první CD. Po absolvování střední školy studoval jazzovou kytaru na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči, ale klasickou kytaru nikdy neztratil ze zřetele.

S Ulfem Kleinerem (klavír), Tommy Balduem (bicí) a Michaelem Paukerem (bas) tvoří Stelter kvartet, s nímž pod svým jménem vydal čtyři alba. Díky albům Homebrew Songs (2009), Krikelkrakel (2012), Little Planets (2015) a Humming Songs (2017) se kvartet Daniela Steltera stal vyhledávaným koncertním tělesem v Německu, Rakousku a Švýcarsku, které je soustavně oceňováno tiskem.

Daniel Stelter se postupně prosazuje jako sólový umělec, skladatel a kapelník a neustále rozvíjí své hudebně-tvůrčí myšlenky.

Zvuk prvních alb je zdařilou symbiózou klasické a elektrické kytary, smíchanou s nádechem elektronické hudby, podpořenou zvukovou kulisou pohodových beatů a zdravou dávkou funku a soulu. Ani nota navíc a minimalistický zvuk, přesto zanechávající hluboký dojem. Hudba mluví sama za sebe. Promyšlená instrumentace a Stelterova melodická a vokální hra na kytaru se stávají tím hlavním, i když se Stelter rád nechává doprovázet skvělými hlasy, jako je například Fola Dada.

Na konci roku 2016 odehrál evropské turné s jazzovou legendou Al Jarreauem.

V roce 2017 natočil s Janem Lundgrenem, Larsem Danielssonem, Sebastianem Studnitzkym a Christopherem Dellem album "Wolfgang Haffner – Kind of Spain" a odehrál s ním řadu festivalů a koncertů; jako trio, kvartet a sextet.

V letech 2018 a 2019 absolvoval turné po USA v duu s Lulo Reinhardtem. Reinhardt a Stelter spolu vydali dvě alba: Lulo Reinhardt & Daniel Stelter – Live in der Stadtkirche (2016) a Live@Neidecks 2019.

V roce 2019 absolvoval turné po koncertních sálech v Německu, Rakousku a Švýcarsku se skupinou "Nacht der Gitarren". Stelter je také stálým členem skupiny Ringsgwandl, se kterou rovněž pravidelně koncertuje a natočil s ní čtyři alba.

V letech 2014-2018 (sezóny 1-5) je doprovodným prvkem v televizním pořadu "Sing mein Song – Das Tauschkonzert ". Během této doby se stal jedním z nejvyhledávanějších studiových kytaristů v zemi a nahrál alba pro celou řadu umělců.

V roce 2019 uspořádal ve svém rodném městě Ingelheimu 1. mezinárodní kytarový festival Ingelheim.

Je také skladatelem, aranžérem a producentem rozhlasových her, filmových a televizních inscenací a od roku 2016 vyučuje hru na kytaru na Frankfurtské univerzitě hudby a múzických umění. Vede také vlastní malé studio (Studio-DS) v Ingelheimu nad Rýnem.

https://danielstelter.com

Marco Piperno se narodil v italském Lecce. V sedmnácti letech dokončil školu a pokračoval ve studiu kytary u Bruna Battistiho D'Amaria na konzervatoři Santa Cecilia v Římě. Poté studoval u N. Di Modugna na konzervatoři Piccinni v Bari, kterou absolvoval s vyznamenáním. V letech 2010-2013 navštěvoval mistrovské kurzy na Accademia Musicale Chigiana v Sieně u O. Ghiglii. Od roku 2013 pokračoval ve studiu u P. Pegorara a A. Del Sala na Segovia Guitar Academy v Pordenone a v roce 2017 u G. Bandiniho na Istituto Boccherini v Lucce. V roce 2018 získal s vyznamenáním magisterský titul na konzervatoři A. Boita v Parmě.

Marco Piperno se zúčastnil několika významných mezinárodních kytarových soutěží a získal více než třicet ocenění, včetně několika prvních cen. Mezi tyto soutěže patří Concurso Ciudad de Linares Andrés Segovia, Kutná Hora, Forum Gitarre Wien, Mezinárodní kytarová soutěž Alexandra Frauchiho v Moskvě, Incontri Chitarristici di Gargnano, Kytarová soutěž Elche, Concurso Internacional Guitarra el Condado a mnoho dalších. 

Koncertoval po celé Itálii a v mnoha evropských zemích (Španělsko, Rakousko, Francie, Polsko, Česká republika, Rusko, Německo, Slovensko, Chorvatsko, Belgie, Srbsko), ale také v Thajsku a dalších asijských zemích. Vystupoval v nejprestižnějších koncertních sálech, (Konzerthaus ve Vídni, Gnessinova koncertní síň v Moskvě, Filharmonie Trento, Královské divadlo v Bruselu, Dům hudby v Parmě, Primaciální palác v Bratislavě, Divadlo LAVA ve Valladolidu a další).

S orchestrem provedl například Concerto in D Maria Castelnuova-Tedesca za doprovodu Moskevského komorního orchestru, katovické "Orkiestře historické" v Tychách pod vedením Marka Mose nebo s orchestrem "Arrigo Conservatory Boito" v Parmě.

Kromě účinkování na mnoha kytarových festivalech působil Marco Piperno také jako člen poroty, mimo jiné na festivalech Forum Gitarre Wien, "Andrés Segovia" v Linares, Festival de Guitarra Ciudad d'Elx, "Festival Paganini" v Parmě a dalších.

V letech 2018-2020 byl profesorem kytary na konzervatoři "C. Monteverdi" v Cremoně a v roce 2020 na konzervatoři "C. G. da Venosa" v Potenze. Od roku 2021 je profesorem na konzervatoři "N. Rota" v Monopoli.

Italský skladatel, interpret, malíř a performer, narozený v roce 1977, zahájil své umělecké vzdělání studiem klasické kytary, za své hudební vzdělání vděčí Stefanu Violovi a Paolu Pegorarovi. Již od počátku své kariéry projevoval silné sklony ke kompozici. V roce 2000 byl nucen přestat vystupovat, kvůli propuknutí neurologického onemocnění zvaného fokální dystonie. Naštěstí se v letech 2002-2003 po 14 měsících pohybového rehabilitačního programu v "Institutu fyziologie a medicíny umění" ve městě Terrassa (BCN) plně zotavil a dodnes s tímto institutem spolupracuje.

V tomto období začíná studovat kompozici jako autodidakt, což podporuje grafickým a obrazovým výzkumem. Vychází z Kandinského teorií a Kleeových spisů a vytváří fonochromatický systém založený na vztahu zvuku a barvy. Od tohoto okamžiku rozvíjí a zaměřuje svou uměleckou činnost na synestézii, a to prostřednictvím tvorby multimediálních děl, v nichž mohou hudba, barva a pohyb koexistovat v harmonické symbióze.

V roce 2010 spolu s malířem Maxem Cioglim založil umělecké hnutí synestetické syntézy SINE, jehož hlavním cílem je zkoumání vztahu mezi zvukem, barvou a pohybem. V roce 2012 vydali umělecký manifest. Se založením skupiny SINE našel jejich výzkum uplatnění i v terapeutické oblasti. Prostřednictvím "Státního institutu pro neslyšící" v Římě totiž umělecké zkušenosti skupiny umožnily vytvořit systém, který umožňuje neslyšícím navázat vztah k hudebním zážitkům.

V roce 2011 zvítězil v mezinárodní soutěži GRAFIMUSE, určené hudebníkům, kteří pracují v oblasti synestézie, s vytvořením výtvarného díla, které by se dalo „hudebně přehrát“ obrazem: „Musica seriale in fa#“. V roce 2022 následuje další ocenění: „Premio Valori d'impresa“ za synestetické dílo z oblasti video artu „La tela di penelope“.

Jeho skladby byly publikovány v nakladatelstvích: Chanterelle Verlag Edition, VP Music Media, Berben, EMEC – Editorial de Musica Española Contemporanea, Sinfonica, Ava Musical Edition, Lineadaria Edizioni.

in memoriam

Umělecké vedení: Klára Ferenczi

Dirigenti: Klára Ferenczi, František Lukáš

Sólisté: Ema Mičanová – flétna / flute , Matěj Toman – housle / violin , Yelysei Kabanets – cembalo

Členové orchestru / Ensemble members: Zuzana Brožová, Anna Cábová, Michaela Dvořáková, Ester Havrdová, Michaela Kolková, Klára Kroupová, Josef Kurz, Magdalena Kůzlová, Jan Maule, Stanislava Novotná, Aneta Pilsová, Zuzana Pilsová, Dominik Pokorný, Tereza Rašková, Šimon Schacherl, Marie Sosnová, Arnošt Šafář, Jan Šuster

Kytarový soubor zahájil svou činnost na českobudějovické konzervatoři pod vedením Vilmy Manové a dirigenta Františka Lukáše ve školním roce 2017/2018. Za poměrně krátkou dobu svého působení studenti nastudovali netradiční kytarový repertoár z období od renesance až po soudobou hudbu a uskutečnili řadu koncertů.

V roce 2021 se soubor úspěšně představil koncertem na Jihočeském kytarovém festivalu v Nových Hradech, úspěšně reprezentoval na festivalu Kytara napříč žánry koncertem v Městské knihovně v Praze a na Mezinárodním kytarovém festivalu v Brně. V roce 2022 soubor natočil své první CD a vystoupil v Brandenburgu na Brandenburských kytarových dnech. Významným úspěchem souboru je 1. cena v soutěži GIOVANI IN CRESCENDO (Itálie 2022, v soutěži bylo více než 250 soutěžních vystoupení, souborů z 22 zemí a 3 kontinentů). V roce 2023 úspěšně vystoupili na hudebním festivalu Tóny Dobré Vody. Od roku 2022 je umělecká vedoucí a dirigentka Kytarového orchestru Konzervatoře v Českých Budějovicích Klára Ferenczi

Absolventka Konzervatoře v Českých Budějovicích ve třídě Vilmy Manové a Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Alexandera Sweteho, obor klasická kytara. Pravidelně navštěvuje metodické kytarové kurzy u předních českých pedagogů. Je spoluorganizátorkou a vedoucí sekce orchestrů Mezinárodního Jihočeského kytarového festivalu Nové Hrady. Aktivně koncertuje v komorním duu DuoDam. V roce 2013 založila kytarový soubor v ZUŠ Český Krumlov, který v roce 2019 získal 1. místo v národní soutěži Hradecké Guitarreando v Hradci Králové. V roce 2020 se stal laureátem národní soutěže Concerto Bohemia, v roce 2022 absolutním vítězem krajské soutěžní přehlídky Zlivská kytara, v roce 2023 se umístil ve zlatém pásmu celostátní soutěžní přehlídky komorních souborů ve Svitavách. Pedagogicky působí v ZUŠ Františka Pišingera Trhové Sviny a v ZUŠ Český Krumlov. Na Konzervatoři v Českých Budějovicích vyučuje od roku 2022, je umělecká vedoucí a dirigentka Kytarového souboru Konzervatoře v Českých Budějovicích.

• fyzioterapeutka, praktik TČM, kraniosakrální terapie

• praxe od roku 2009 („Čínská mise“ - Malostranské náměstí 14, 118 00 Praha 1)

Vzdělání:

• 2. lékařská fakulta – Všeobecné lékařství; Fyzioterapie a balneologie

• 1. škola tradiční čínské medicíny

• 2014 stáž v Číně (Taiyuan)

• Upledger Institut of Craniosacral Therapy

Nabídka terapie:

• fyzioterapie, akupunktura, fytoterapie, Qigong, dietetika, ušní a břišní akupunktura, kraniosakrální terapie, somato-emocionální uvolnění

Josué Gutiérrez žije v Pordenone, kde vyučuje klasickou kytaru a komorní hudbu. Především na Segovia Guitar Academy se již řadu let zabývá šířením klasické kytary jako nástroje pro umělecký a lidský rozvoj dětí prostřednictvím objevování jejich vlastní výrazové dimenze.

Působí jako koncertní umělec, pedagog, člen poroty a umělecký vedoucí. Uspořádal řadu koncertů, konferencí, seminářů a mistrovských kurzů v Mexiku, Rakousku, Chorvatsku, Itálii, České republice, Slovinsku, Španělsku a Švýcarsku. V roce 2012 mexický televizní pořad „Chiapanecos en el mundo“ věnoval epizodu jeho umělecké kariéře.

Byl členem Nahual Tria, založeného v roce 2002, se kterým intenzivně koncertoval v Mexiku a v Evropě. Mezi četnými oceněními získanými tímto triem vyniká 12 prvních cen z významných národních a mezinárodních soutěží komorní hudby, Medaile předsedy senátu Italské republiky, udělovaná Mezinárodní soutěží komorní hudby „Gaetano Zinetti“ ve Veroně a diplom za zásluhy Akademie Chigiana v Sieně udělený Oscarem Ghigliou nejlepšímu studentovi kurzu.

Italský skladatel Marco De Biasi věnoval této formaci a jejím členům mnoho komorních i sólových děl, včetně svého Koncertu pro tři kytary a orchestr, který měl premiéru v roce 2008.

CD "Trio Nahual", vydané v roce 2010, získalo velký úspěch, jak u publika, tak u kritiků. Muzikolog Ermanno Brignolo v recenzi publikované italským časopisem „SeiCorde“ napsal:
"...Tito tři kytaristé umí, jako málokdo v historii, vytvořit opravdové trio, kombinací jejich silných osobností v kompaktní a homogenní soubor, vytvářející dojem, že zvuk vychází z jediného nástroje."

Josué Gutiérrez se narodil v roce 1978 v Mexiku. Po zahájení studia hry na kytaru ve své zemi se přestěhoval do Itálie, aby ve studiu pokračoval u Paola Pegorara a Stefana Violy na akademii „Francisco Tárrega“ v Pordenone a na konzervatořích v Castelfranco Veneto a Udine.

Svá studia ukončil s maximálním počtem bodů a s nejvyššími vyznamenáními. Jeho diplomovou práci „Johann Sebastian Bach: Ciaccona“ publikoval muzikologický časopis „Il Fronimo“ v Miláně a Farandola Editrice di Pordenone.
Mezi mnohými mistrovskými kurzy, které absolvoval, vynikají ty u Stefana Grondony, Pavla Steidla a Oscar Ghiglii.

Navštěvoval také semináře staré hudby pořádané cembalistou Ilariem Gregolettem, Robertem Hillem a Richardem Llubym a studoval hru na violu da gamba u Daniele Cernutta. Kromě toho se u Alessandra Costaperaria specializoval na pedagogiku a výuku hudby.

Kromě jeho velké lásky k hudbě se jeho zájmy pohybují v oblastech jako je čtení, fotografování, psaní, kreslení a buddhismus.

Hraje na kytaru, kterou vyrobil kytarář Marco Bortolozzo.

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/